Jak jsem znovu našla radost…
Je zvláštní jak člověk zapomene, že nejdůležitější v životě je mít radost. Nasazováním masek civilizace odhazuje drobné každodenní radosti a odkládá až někdy... až toto dodělám, až toto skončí, až přijedu, až bude pátek.... Toto jsem si uvědomila někde v hledání sebe samé při mé cestě z depresí.
Začínám tím, že si každé ráno dopřeji půlhodinovou siestu v posteli s protahováním a těšením se na nový den. Ne vždy to tak je, ale někde se začít musí. Vyčetla jsem, že po 21 dnech se mění zažité návyky. A ono to začíná fungovat. Nevím, zda těch 21 dní funguje, ale máme tendenci znovu upadat do starých zvyků a kolejí takže začátky se opakují. Je ale důležité uvědomění, že to tak chci.
Co bylo nejtěžší, a někdy stále je, začít být pozitivní a v každém okamžiku a vidět jen to dobré. Mě osobně nejvíc trvalo uvědomění si, že změna nebude rychle, ze dne na den, naučit se trpělivosti mi trvalo dlouho. Tyto změny jsem chtěla před několika lety rychle a taky rychle skončily (vysazení prášků na deprese se povedlo až napotřetí). Takže trpělivost a trpělivost a změny se objevují pomalu, ale zůstávají.